Stránka:Bible česká SZ I.djvu/18

Nejdůležitější staré překlady bibl. knih S. Z.

a mezi rukopisy, podávajícími nám totéž znění v různých starých překladech. Nepatrné odchylky ve věcech podružných nazýváme různočtěním čili variantem (variantou).

§ 14. Nejdůležitější staré překlady bibl. knih S. Z.

Biblické knihy S. Z. byly původně většinou napsány jazykem hebrejským, některé aramejským a dvě řeckým. Záhy byly knihy ty překládány.

1. Překlady řecké.
   1. Nejstarším překladem bible S. Z. do jazyka řeckého jest t. zv. překlad alexandrijský, zvaný tak dle města, v němž vznikl; sluje též překladem Sedmdesáti („Septuaginta“ zkratka: LXX), poněvadž dle pověsti pořídilo jej (překlad Pentateuchu) sedmdesát (dva) překladatelů. Různi pracovníci překládali též různou methodou mezi r. 285 a asi 150 před Kristem. Když se častým opakováním do něho vloudilo něco omylů a nedostatků, opravil jej Origenes. Text Origenem opravený nazývá se zněním hexaplovým čili šestisloupcovým, poněvadž bylo napsáno v jednom ze šesti sloupců velikého díla Origenova, podávajícího v jiných sloupcích kromě původního znění hebrejského též jiné překlady, uvedené níže pod č. 2—4. Jiné opravené vydání překladu alex. obstaral Lucian, kněz syrský († 312), a Hesichius, biskup egyptský (z téže doby).
   2. Řecký překlad Akylův pochází z počátku 11. století křesťanského.
   3. Řecký překlád Theodotionův pochází z druhé polovice téhož století.
   4. Řecký překlad Symmachův pochází z konce téhož století.
2. Z překladů bible do jazyka aramejského, zvaných „targumy“, kde překladatel text biblický spíše opisuje čili volně podává, než překládá, zasluhují zmínky:
   1. Targum Onkelův, t. j. opis pěti knih Mojž.
   2. Targum Jonatanův (ben Uziel), t. j. opis „Proroků“ (dle pojmu židov.).
   3. Targum Lži-Jonatanův, t. j. opis pěti knih Mojž.
3. Překlad čili targum samaritánský (pěti knih Mojž).
4. Z překladů syrských
   1. první místo zaujímá t. zv. Pešitá, pořízená dle hebrejského původního znění ne-li již v prvém století křesťanském, jistě ve století druhém.
   2. Překlad syrsko-hexaplový, pořízený dle Origenova řeckého znění „šestisloupcového“.
   3. Překlad filoxenský, z počátku VI. století, dle obecného znění překladu alexandrijského, Origenem neopraveného.
5. Z překladů latinských jest jmenovati:
   1. Překlad, kterého užívala církev latinská před Jeronýmem.^[1] Byl pořízen z řecké LXX. Sluje obyčejně (ač ne zcela správně) Itala.

1. V polovici druhého století křesťanského byl již celý překlad hotov. Z překladu toho uživá církev dosud Moud, Sir, Bar, 1 a 2 Mach, poněvadž sv. Jeroným těchto knih znova nepřeložil. Také žaltář, který nalézáme v dnešní Vulgátě, jest