Žalářem utýraný, horkou nemocí oslabený, veden byl kněz Mistr Jan Hus na hranici. Tři tisíce oděncův a zástup zvědavců ho provázelo. Před hranicí poprosil, aby se směl vyzpovídati. Řekli mu: „Napřed odvolej!“ „Nelpí na mně hřích smrtelný,“ odpověděl jim Hus a šel na smrt bez zpovědi.
Přivázali ho ke trámci šesti mokrými provazy, hlavu připjali řetězem, dřívím ze dvou for slamou promíšeným až po krk ho obložili a ještě naposled mu radili: „Odvolej, spasíš tělo i duši svou!“ — „Na pravdě, kterou jsem poznal, učil a kázal, vesele chci umřít,“ pevným hlasem pravil Mistr Jan, a kat hranici zapálil. Hus zahleděl se vzhůru k nebi a v bolestech zpíval žalmy, až ho kouř udusil. Bylo krátce před polednem v sobotu 6. července 1415.
Když hranice shořela a spálené tělo na ohořelém kůlu viset zůstalo, srazili je pacholci, snesli
