hrávat v kostky. Někdy prohrál i šaty; potom nahého honili ho policajti v noci domů na Vyšehrad. Mistr Záviše byl farářem v Prachaticích, odkud dostával mnoho obroků čili ročních důchodů z fary, ale žil v Praze a v Prachaticích měl kněze-nájemníka. Hus mu praví: „…od třiceti let stříháte ovce v Prachaticích, a kde vaše sídlo? kde práce?“ Jaká práce? Bohatí otcové šlechtičtí i svým chlapečkům v kolébce kupovali úřady církevní třeba i v cizí zemi, kamž chlapeček nikdy ani nepřišel, nýbrž kněze-nájemníka tam poslal a ten pachtýř peníze, které z farního úřadu a z lidu vydřel, vlastnímu majiteli úřadu posílal. Papeži propůjčovali úřady a obročí těm, kdo dali víc. Kanovnictví zadával papež kuchařům, podomkům, honcům i vrahům. Volbram ze Škvorce za své ustanovení arcibiskupem v Praze dal 200.000 K našich peněz. Boháč Albík z Uničova byl vdovec, otec dvou dcer, doktor práv a pak i lékař. Naposled stal se za peníze arcibiskupem, ale knězem ještě nebyl! Teprve za půl roku dal se vysvětit za podjáhna. A všecko bylo dobře, jen když zlatem platil. Však potom jako arcibiskup zas mnoho zlata vydělal. Po papeži Janovi XXII. zůstalo tisíc mi-
