Stránka:Baxa, Bohumil - Autorita státní (1920).djvu/5

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Předem není u nás vyvinuto právní přesvědčení, není smyslu a citu pro právo. Rakouští panovníci a rakouské vlády ubíjeli v nás soustavně právní cit a revoluce již podle své povahy k posílení jeho nikterak nepřispěla. Jest tedy nutno cit a smysl pro právo u nás pěstiti a posilovati. To však se může státi jen bedlivým a přesným zachováváním ústavy a všech zákonných předpisů. V nejširších vrstvách národa musí pevně zakotviti přesvědčení, jednak že ústava a zákony se vydávají proto, aby nezůstaly snad jen mrtvou literou na kusu papíru, nýbrž aby se skutečně také zachovávaly a plnily, jednak že každý, kdo plní zákony, musí býti státní mocí ve svém právu chráněn. Začnou-li se jednou ústava a zákony porušovati, je veta po právním přesvědčení národa. A právě nejnovější události v našem veřejném životě nikterak nejsou s to, aby cit právní u nás posílily.

Jest to předem dosazení t. zv. úřednické vlády. Ať již s hlediska politického nazíráme na tuto vládu tak či onak, s hlediska právního jest to porušení ducha ústavy a všech zásad parlamentarismu. Naše republika chce býti zajisté republikou parlamentní, což ostatně v ústavní listině také zjevně jest vyznačeno. Ale parlamentní stát nezná nějakého neparlamentního ministerstva. Snad bylo by lze namítnouti, že podle slovného znění § 70. ústavní listiny má president republiky při jmenování a propouštění ministrů volnou ruku. Ale tomu tak neni. Přehlédneme-li ústavy parlamentních států evropských, vidíme, že zde všude hlava státu v právu jmenovati a propouštěti ministry zněním ústavy nikterak není obmezena. A přece mýlil by se každý, kdo by se domníval, že na př. králové anglický a