v něm se vším stádem zhynul, se svým vlastním krovem —
ni sledu nezůstalo po nich z převratu. —
Jak mnoho potůčků tak teče krotce, hladce,
a bublají tak srdci sladce,
však proto jen, že v nich je vody po patu.
18. Svišť[1] a Liška.
Kam pospícháš tak, kmotra, bez dechu?
Svišť ptal se Lišky na rozcestí.
„Ach, drahý kmotře, zlé to zvěsti!
Mne s křivdou honí — pro pletek prý neplechu.
Ty víš, byla jsem soudcem v kuří posadě;
jáť klidu pozbyla i zdraví v úřadě,
já v práci jedva do úst dala,
a v noci jsem se nevyspala,
a za to nemilosť jsem za odplatu vzala,
a to skrz klevety. Nu, pomysli jen sám,
kdo bude v světě práv, jsa poddán klevetám?
Já bráti úplatek!? toť abych zešílela!
Nu, vídal-li jsi ty, dám na tebe se celá,
že by kdy byl ten hřích mně přiměřen?
No považ, vzpomeň, zda to znáte?“
— „Ne, kmotřičko; však zřel jsem častokráte,
že rypák tvůj byl opeřen.“ —
- ↑ Popelice, myš lesní.
