s kým se srovnati, nevědí pro radosť:
„Oreste můj! Pylade! pryč sváry, závisť, zlosť!“
Vyhodil tu na neštěstí kuchař z okna kosť.
Noví přátelé se po ní honem derou.
Kam se podél smír a lad?
Orest s Pyladem se hryzou, perou,
až jim srší chlupy z zad;
stěží roztrhli jim vodou zápas tuhý.“ —
Družby také plny světské kruhy.
O lidu lze říci nyní chovaném,
že jsou stejným téměř všichni kochanem:
na slova jsou medná,
zdá se, duše jedna;
ale hoď jim kosť, jsou Trhan s Drhanem.
13. Soudek.
Přítel prosil přítele,
by mu soudek půjčil s neděle.
Úsluha — věc svatá pro přátely!
Takhle chtíti peněz — nu, to jinam čelí.
Stranou přátelství, a zhola odmítne,
ale soudek rád mu poskytne. —
Když se soudek vrátil, tehdy opět vodu
vozili v něm z brodu.
Vše by dobře bylo, zle to jedino:
soudek vypůjčil si pachtýř na víno,
