Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/67

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

na čem
s mým Kocourem se svorně spojí.
Lev přijal Levhartovu stávku.
a bez sporu;
však Osla nikoliv, než Lišku chytrohlávku
si ustanovil k věci rozboru.
doloživ pro sebe — an patrně znal svět —
„Kdo nepříteli med, ten pro nás pravý jed.“


10. Velmož a. Mudrc.

Velmož s Mudrcem v čas prázdný rozumuje,
to i ono snuje.
„Pověz,“ povídá, „ty přec svět dobře znáš,
jako knihu srdce lidské pronikáš:
jak to? co my koliv podnikneme,
soudy, učené-li spolky zavedeme,
jedva jsme se v místech ozřeli,
již se nám tam hlupci vetřeli!
Není od nich pomoci nám žádné?“
— „Nemyslím,“ děl mudrc slovo chladné.
„Se spolky je tak, hned připadlo mi
(řekneme to tváří v tvář),
jako s dřevěnými domy.“ —
„Jak?“ — „Nu takhle: dům jsem postavil si první;
jestě nevkročil tam nohou hospodář,
a již dávno mi jej červi skvrní.“ —