9. Lev a Levhart.
Kdys za onoho času
Lev s Levhartem se pustil do zápasu
o sporné lesy, rokle, skrýše, průhony.
Spor právem rozřešiti — nebyl mrav jich lepý;
ba silní bývají co do práv často slepí.
Své na to měli půhony:
ten není práv, kdo v boji sláb.
Kdo pak by ostatně chtěl věčně prát se?
i časem otupí se dráp.
Spor právem rozhodli se porovnati krátce.
I smluvili se, všech že různic nechají,
a skončí bojů svádky;
a pak, jak obyčej, mír věčný spáchají
do první hádky.
„Tož rychle do pře své
si zvolme sekretářů dvé,“
Lvu Levhart poradí; a jak jich souhra hude,
nechť tak i bude.
Já k tomu na příklad si kota stanovím.
Ač nehezký to tvor, však čist je svědomím.
Ty Osla ustanov: on důstojného stavu,
i, abych mluvil na doklad,
je ti ho záviděti, znamenitou hlavu.
Věř příteli: tvůj dvůr a věhlas rad
za nehet jeho sotva stojí.
Tož na tom přestanem’,
