Tato stránka nebyla zkontrolována
že nijak nikdo jí
a v ničem přispěť nechce.
Jdou líně sluhově a planě reptají,
a s paní učitel si lašky šeptají;
sám zapomenuv pán, že nesnáze je značně.
šel v borek se služkou, a hledal hřibů k svačině —
a Moucha bzučí všem, že o vše v pilný den
má péči sama jen.
Zatím pak koníci, krok za krokem, tak zvolna
vůz dovlékli, kde cesta běží zrovna.
„Nu, díky Bohu! teď,“ dí Moucha obětovná.
„si hezky sedněte, a šťastnou mějte pouť;
mně pak již dejte oddechnouť,
vždyť mne již sotva křídla nosí.“ —
Co na světe je lidí, na mou česť!
kteřížto všude chtí svou osobičku vplésť,
a rádi šukají — a kdo jich za to prosí?!
