10. Vybíravá nevěsta.
Panence nevěstě se chtělo za ženichem.
To ještě není hříchem,
než to je hřích, že byla jako páv.
Vynajdi ženicha, by moudrý byl a sličný,
a hodnosť, řády měl, a mlád byl, všechen dříčný,
— (ta kráska pyšná měla divné chuti háv) —
nu, aby všecko měl. Kdo všecko míti můž’?
I v tom jí dobře služ,
by nebyl žárlivý, leč láskyplný muž.
Ač divno, přece jen byl šťasten její stav,
že skvělých ženichů jak na vybranou
se sjíždělo k ní dvorní branou.
Však vkus a důmysl má hlavička ta vrátká:
tacíto ženiši jsou jiným jako med,
a jí jsou na pohled
ne ženiši, než ženišátka.
Nu, jak si vybrati? Kdo vrtoch oblomí?
ten bez řádů, ten žije v soukromí,
ten sice v hodnostech, však v kapse ani mrvy.
tu ploský nos, tam srostlé brvy,
tu tak, a tam ne tak —
nu, není po mysli jí kabát ani frak.
Chuť přešla ženichy. Dvě léta prošla světy,
zas jiní přišli na zálety.
To byli ženiši již z míry tuctové.
„Jací to ťulpové!“
