Přeskočit na obsah

Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/39

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Neb rána krutá jako milá zvěst,
ač různé tak jsou, v zápětí smrt mají,
ta srdce šíří, ta hruď stiská spjatou.

Své krásy tak, v níž ráj a láska jest,
když chceš, bych žil, slast mírniti hleď v taji,
neb slabý jsem, bych snesl vrchovatou.