Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/40

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XVI.

Ba nemohu ve obraznosti svojí
co pouhý stín, co hmotu zemskou ani
zjev vyšší myslit si, který by zbraní
moh’ být mně proti velké kráse tvojí.

Být vzdálen tebe, velký pád mi strojí,
bez lásky ceny nemám, marné zdání,
a myšlenka, bych umenšil své lkání,
v smrt jistou žene mne, můj bol se dvojí.