Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/27

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


A stuha na svých koncích celá zlatá
jak teprv jásá živůtku jsouc k zdobě
a svírá, tiskne ňadra, která váže.

A skromný pas, kterým jest ona spjata,
„Zde na vždy chci ji spínat!“ praví k sobě.
Jak teprv mé by objaly ji paže!