Šílené oči.
„Volno!“
Muž, jenž vstoupil, vypadal by velmi blahobytné a spokojeně, kdyby měl jiné oči. Ale jeho pohled zpod svraštělého obočí byl vyděšený starostlivou úzkostí.
„Mám čest s panem J. O. Kalivodou, detektivem?“
„Prosím,“ uklonil se James O. Kalivoda, „co vás přivádí?“
„Kaťata,“ pravil muž.
James O. Kalivoda podal návštěvníku židli.
„Je to neuvěřitelná historie s těmi kaťaty, pane Kalivodo, ale jsme tím nesmírně rozčileni. Totiž moje žena a já. Představte si počestné manžele, vzorně vychovávající svou dospívající dcerušku. Ze Sacrécoeur jsme ji loni vzali domů, abychom jí více užili a teď — kaťata!“
„Prosím vás, co máte s kaťaty? Jaká kaťata?“
„Jaká, jaká… kaťata, gatě, spodní kalhoty, spodky, podvlékačky, pojmenujte si to, jak chcete. Mužské nebo pánské spodní prádlo. Zkrátka: obyčejná kaťata. Vlastně neobyčejná: hedvábná, zelená, krátká, jen po kolena, dokonce se stužkou. Jakživ jsem něco tak nemravného neměl na sobě.“
„A co s nimi vlastně bylo? Vyprávějte po pořádku!“
„To se vám řekne! Ale kde začít? Od naší svatby? Od dceřina narození? Od návratu z kláštera? Od včerejška či od minulého roku? Cožpak já vím, kdy, kde, jak a proč se to začalo?“
„Řekněte aspoň, co se stalo?“
„Dohromady nic a přece mnoho. Děvče je dokonalost sama, ale tím hůře hledati vysvětlení! Matka se od ní nehne. Dopoledne stráví v kuchyni, po obědě hraje klavír, dokud neusnu. Odpoledne
