Stránka:BASS, Eduard - Případ čísla 128 a jiné historky.djvu/69

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Jovan Stipančič je šťasten, že už je z té pekelné tramvaje venku. Dívá se na známky a tvář se mu vyjasňuje.

„Tak, marky místo šestáků? I ty mudrci! No pravda, co ty za to můžeš, není-li drobných! Tys chudák jako my. Co bychom si nadávali? Tu máš, bratře, ať vidíš, že Jovan Stipančič má dobré srdce!“

A Jovan Stipančič sáhne do kapsy, vytáhne čtyři železné dvacetihaléře a vsype je konduktérovi do dlaně.

Nato se otočí k hochovi, naloží mu svůj hromský kufr na hlavu a křikne:

„Hybaj, Dušane, pospěš si! Nebuď tak líný, junáku!“

(1919)