„Hm — potřebujete snad uveřejnit nějaký oficielní výkaz, výroční bilanci nebo úvahu o situaci na trhu šlí, poutek a podvazků?“
„Výborný vtip!“ rozesmál se prokurista, „skutečně, výborný vtip! Ty nešťastné kšandy vám asi stále leží na mysli. Chci vás, pane redaktore, pozvati k malé exkursi!“
Pro Krista Pána! Snad mne nechce provésti továrnou starého Morgensterna? Panečku, to by byla trefa! Myslím, že by byl šéf zcela bez sebe. Pošlu mu expres rekomando referát a jestli z něj za to nevyrazím remuneraci, ať mi první konkurent plivne do tváře! Kul jsem železo za horka.
„S největší radostí, pane doktore! Kdykoli vám libo!“
„Výborně! Tedy, řekněme, zítra, ve dvě hodiny na hlavním nádraží?“
„Prosím, prosím, milerád.“
„Tedy platí. Jsem velmi šťasten, že jsem se s vámi seznámil. Musím už jíti. Poroučím se vám, pánové. Tedy nezapomeňte, pane redaktore, zítra ve dvě hodiny!“
Podal nám ruce a odešel. Chytil jsem Vančuru za rameno.
„Kamaráde, spískal jsi mi dnes večer svými nápady mnoho nepříjemností, ale tohle se ti povedlo! Za tohle ti už všechno odpouštím. To je zkrátka fenomenální.“
„Nu tak vidíš, blázne. Já přece vím, co dělám. Jen si dej, prosím tě, na Absolona pozor, je divoch. Spouštěl mne minulý týden na laně a udělal smyčku tak nepořádně, že mne vytáhli docela udušeného.“
„Co to mluvíš? Co mají šle, poutka a podvazky co dělat se spouštěním na laně?“
„A co ty se pořád blázníš s kšandami? Jako bys měl fixní ideu!“
„Žádnou fixní ideu, ale docela řádné zastoupení patentních šlí „Pipifax“ pro Moravu a Slezsko. Ani jsem ti to nemohl dosud
