Bylo mi to nepříjemné, jaká je to zase komedie, ale nechtěl jsem krajana blamovat. Jen ten termín „mistr Šumavy střední váhy“ nešel mi dobře na rozum. Co je to: Šumava střední váhy?
Ale vtom už se na mne ti páni otočili a jeden z nich povídá: „Nazdar, kolego. Zrovna tu máme spor. Mluvili jsme o polovičním Nelsonovi a tady kolega Šitanc tvrdí, že v Anglii jsou kravaty dovoleny.“
„Pánové,“ odpověděl jsem spravedlivě, „to vám mohu směle dosvědčiti. “
„A já, sakru, říkám, že ne!“ rozkřikl se on a praštil pěstí do stolu, až se sklenice vyšinuly s tácků.
„Dovolte,“ řekl jsem mu, snaže se mluviti laskavě a vlídně, abych ho poučil co možno nejšetrněji. „Dneska sice pracuji v jiné branži, mám hlavně prášek proti opruzení doktora Valáška. Ale před tím jsem dělal i do kravat a to vám mohu říci, že vkus Anglie je v té věci dokonce směrodatný. Široké vázanky, tak zvané scarf, jsou přímo původu anglického, ačkoliv i všechny jiné druhy kravat jsou určovány Anglií! Tak na př. úzké, černé kravaty neobyčejné délky od Addisona & Cie., barevné kravaty firmy Burrey and Son, plesové kravaty…“
V tu chvíli jsem měl dojem, že se celá společnost zbláznila. Vyvalili na mne oči, pak se podívali po sobě a nejsilnější z nich, ten, co prve tak praštil do stolu, dopil najednou pivo, odpliv si přes stůl, narazil si klobouk do očí, vstal a z ničeho nic mne vám popadl levicí vzadu za krk, pravicí za šosy a než jsem mohl říci slůvka protestu, už mne nes přes celou zahradu až ke vratům. Tam mne vyhodil do jízdní dráhy a ještě za mnou křik:
„Ty grázle!“
Pak se zase vrátil.
Pánové, byl jsem jako u vyjevení. Už mne kolikrát hnali kunčafti ze dveří, ale to se mi ještě nestalo! Taková surovost!
