Slovíčko „zase“ nějak se dotklo Lehmanna. Malý stín nevole přeletěl mu tváří jako vzpomínka na ošklivou aféru. Ale byl už v tom a myšlenka na zničení Eppleyovo ho držela ve spárech. Radil se dlouho s Weisskopfem a rozešli se trochu zamyšleni.
Pak jednoho dne oznámil Weisskopf oběma přátelům, že jeho snoubenka, slečna Margit Rosé, přijede a že bude velice šťasten, přijmou-li jeho pozvání do lože městského divadla, kde jí budou představeni. Byla to nová událost pro Import-Johnyho. Co byl v Evropě, nebyl představen žádné dámě ze společnosti. Samuela Weisskopfa neměl rád, ale když už osud svedl tento triumvirát psacích strojů dohromady, stýkal se s ním a byl zvlášť vděčen Lehmannovi, že svým žertováním tento styk umožňuje. Do divadla šel značně vzrušen a rozpačit. Neměl nejmenšího ponětí, o čem se s dámou hovoří. K tomuto případu se starý pán ve svém poučování vůbec nedostal. A mladému Eppleyovi se zdálo, že to je vlastně to hlavní.
První, co v loži spatřil, byla bílá, hluboce dekoltovaná záda. Nato se Margit obrátila a Import-Johny byl zavalen její krásou. Brada mu bezděky poklesla a vědomě se zmohl jen na směšné šoupnutí nohou namísto úklonu.
„To je pan Eppley mladší, Margit,“ zaslechl hlas Weisskopfův a viděl, kterak se její ručka sune jemu vstříc. Zvedl pravici jen napolo a jeho vztyčené prsty dotkly se její dlaně. Uchopila pevně jeho ruku a zatřásla jí. Bylo mu, jako by ho ty velké zornice přitahovaly a objímaly.
„Posaďte se, Johny, podle Margit,“ ozval se opět hlas Weisskopfův, „můžete si aspoň popovídati anglicky.“
Teprve teď ho napadlo, aby se ohlédl. Spatřil Weisskopfa a Lehmanna, oba skvěle oblečené a zářící. Bránil se trochu místu podle Margit, ale Weisskopf ho tam přímo zatlačil.
