Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


minul, mohl jak náleží poznati, co se tuto vlastně bylo stalo.

Vidí zde nejstaršího syna svého co obět smrti, kteréhož před několika hodinami v úplném zdraví od sebe propouštěl. Vidí zde mrtvolu milého svého dítěte, kteréž stati se mělo berlou stáří jeho.

„Ach Bohumile můj!“ pravil otec stoje u jeho těla, „mimo nadání zavítal anděl smrti do domu našeho. Mimo nadání zachvátila tě náhlá smrť! — — Takto uskutečnila se moje předtucha, kteráž vždy znepokojovala srdce mé, že hodina — nejistá“ —

I zaplakal hořce.

Lékaři ohledali mrtvolu a pravili, že ho mrtvice právě na srdce ranila. Smrť prý byla nevyhnutelná.

Dobře, že činil pokání. Doufáme v milého Boha, že jeho duši přijal na milosť.

Vystrojen pěkný pohřeb. Družiček, každá opatřená velikou svící s květinou, bylo asi 50. Hudba hrála pochod smutečny. A když odzvonili hrany a tatínek, bratří a sestry na rakev jeho vpuštěnou v tmavý hrob nasypali trochu hlíny, davše Bohumilu „S Bohem“: tu slouženo zaň slavné Requiem v chrámě Křížovském.

Milé děti! ježto tato slova čtete, pomodlete se i vy za jeho duši aspoň jeden Otčenáš!