strá svá očka smutně zamhuřoval nedaje ani hlásku od sebe.
Veselosť jeho byla tatam. Ani lázeň tak oblíbená, ani pokrm mu nechutnal. Ano stalo se, že jednoho dne ráno nalezli domácí milého ptáčka na dolním prkénku v kleci seděti, a při všem snážení nebyl s to, vyšinouti se na bidélko.
Nemoc ptačátka zarmoutila všechen dům, zláště ale tatíčka. Lámali si hlavu, jaká by asi toho byla příčina?
Slavínek nemohl vinen býti, ježto obsluha jeho svědomitá byla. A také, kterak mohl zapomenouti toho, kteréhož z lásky k otci s velikou bedlivostí hned od začátku byl šetřil?
Či snad pokrm jeho až příliš — tučný?
A hle! toť byla šťastná myšlénka.
Uskrovnilo se mu. Moučných červů a mouch více nedostával.
Slavínek předkládal mu zhola jednoduchý pokrm a k tomu ho přes den vždycky skoupal. Toť působilo. Nemoc se mírnila, veselosť domácích jakož i špačka se množila, až posléze v úplném zdraví zase šveholil jako prvé.
„Vidíte!“ oslovil tatínek svou rodinu, „jak neblahých má účinků tučný pokrm? Nestřídmostí a mastnou stravou vehnali bychom špačka do hrobu. — Není nad střídmost a zdravou domácí stravu! — Královské pokrmy kazí toliko žaludek. — Pročež
