Klenutá síň na hradě Jívně. V levo (od diváka) v popředí dvě staré stolice bez lenochů a velká kolébka, úplně zastřená hrubou plachtou. V pozadí v levo, vysoko, blíže rohu (koutu) nevelké, železné dvéře, od nichž vedou dolů do síně dřevěné schody se zábradlím. V pravo v pozadí hluboké gotické okno, níže nežli ony železné dvéře. V něm, jak obyčejně, dvě kamenná sedátka proti sobě. Do okna vedou dva schody. V pravo velké dvéře. Je na úsvitě.
Margreta, Maří, pak purkrabí.
Maří. Už dost, jsem všecka zondána tím poklízením. Svitáť už; kam mne ještě vedeš?
Marg. Na lože, do tvé komory. Tudy je nejblíž. (S úštěpkem.) Je tu tesklivo, viď?
Maří. U vás je všude tesklivo — ale (zkoumavě) dnes máte náhlé hosti. Slyšela jsem prve hlasy —
Marg. (chlubně). Ano, vzácné hosti. Jeho Milost král k nám přijel — K nám nejdřív!
Maří (živě). Král? Tedy přec! — (S úsměškem.) Přijel? A prosím tebe —
Marg. (jakoby neslyšela, sestupuje, svítí). Pozor na schody — a tady — (Stane u kolébky a nese svíci vzhůru.)
| Al. Jirásek: Kolébka. | 4 |
