M. Purk. (oddělav závoru, zkouší otevřít. Pak s výčitkou): Tentokrát nikoliv.
Jíra (jde ke dveřím se přesvědčit). A hrome! Zavřeny vnitř! (Zaražen pohlédne na Alenu, pak k M. Purkartovi.) To jistě Dobronička — v lese jsme se rozešli, tajně se vrátil, zalezl a usnul (buší). Ty stará chochtanino!
Dobronička, předešlí.
Dobron. (z pozadí, z lesa vycházeje zarazí se spatřiv m. Purkarta).
Alena. Dobronička!
Jíra. Na pekelný řetěz — Co tu chceš, řekl jsem ti —
Dobron. A když jsem viděl někoho sem stezkou chvátat.
Jíra. To jsem byl já.
Dobron. O ne, byl outlejší (ukazuje) a svižný, mladý.
Jíra. Ty pro hlouposť neumřeš.
M. Purk. (k Jírovi). Z léčky se nedostaneš. Otevři. Ve jméno J. Mil. císaře poroučím.
Jíra (sotva tají zlosť). Ale jak — klíče není —
Alena. Vzácný pane, tam není —
M. Purk. Ty mlčiž. Jdete zchytra, ale — (Zaklepe na dvéře). Račiž jen otevříti.
Alena (k m. Purkh.) Nerač mysliti.
M. Purk. (přísně, ledově). Řekl jsem. (Klepe.)
Alena (pokrčí rameny).
Jíra (rychle k Aleně). Je-li tam?
Alena (také tak). Starý kořínkář.
Jíra. A to počkej! (Jde rychle ke dveřím.) Mil. královská!
M. Purk. Patefac fores! In tanta spelunca!
