Přeskočit na obsah

Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/91

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

cová ho vítá: „Bůh tě pozdrav, milý! kde jsi byl tak dlouho?“ — Nu, kde jsem byl, tam nyní nejsem. „A pán Bůh nám dal synka, když jsi nebyl doma.“ — To je to, o čem jsem doma nevěděl! myslí si kupec a velice se zarmoutil. „Co pak je ti? či nejsi rád doma?“ doléhá kupcová. — Nikoli, odpovídá kupec, a pověděl jí všecko, co se s ním stalo. Potruchlili, poplakali; věčně plakati nebudou. Kupec otevřel svou zlatou skřínku i rozprostřel se před ním veliký palác, důmyslně ozdobený, i počal se ženou a se synem v něm bydliti a dobře se míti. Minulo asi deset let a více; kupecký syn vyrostl, nabyl rozumu a krásy a stal se jonákem až radost. — Jednou ráno vstal nevesele a povídá otci: „Tatínku! Zdálo se mně tuto noc o caru Nekřtěném Čele, kázal mně, abych k němu přišel: dávno na tě čekám, už je čas, abych tě poznal.“ Otec s matkou se rozplakali, dali mu požehnání a pustili do cizí krajiny.

Jde širokou cestou, jde širými poli, stepmi širokými dalekými a přichází do hustého lesa. Vůkol je pusto, nikde živé duše; stojí tu jenom neveliká chaloupka samičká, k lesu předem, k Ivanu kupeckému synu zadem. „Chaloupko, chaloupko! povídá, obrať se k lesu zadem, a ke mně předem.“ Chaloupka poslechla a obrátila se k lesu zadem a k němu předem. Ivan kupecký syn vstoupil do chaloupky a tam leží baba-jaga, koštěná noha, z kouta do kouta. Spatřila ho baba-jaga a povídá: „Dosud nebylo ruského duchu slychem slyšeti, videm viděti, a nyní je na očích! Odkud jdeš, dobrý jonáče? kam cestou?“ — Ech, ty stará čarodějnice! nenakrmilas, nenapojilas pocestného člověka a už se ho vyptáváš. Baba-jaga postavila na stůl nápoje a různá jídla, nakrmila ho, napojila a uložila spat, a raníčko ho budí a vyptává se. Ivan kupecký syn pověděl jí všecku pravdu a prosí ji: „Nauč mě babičko, jak bych přišel k carovi Nekřtěnému Čelu.“ — Dobře, žes ke mně zašel, sic bys už nebyl na živě: car Nekřtěné Čelo velmi se na tebe zlobí, žes k němu dlouho nepřišel. Poslouchej, jdi po této stezce a přijdeš k rybníku, schovej se za strom a vyčkávej doby: přiletí tam tři holubice krásné děvice, dcery