Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/89

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


zahynul! Čím tě mám pohostiti, čím vyčastovati?“ — Nezvi mne, nečastuj mne, milá sestřičko! ale pozvi a vyčastuj tohoto dobrého jonáka: on mě tři léta krmil a napájel. Posadila je za stoly dubové, za ubrusy kostkované, pohostila a vyčastovala; potom je vedla do skladů, ukazuje jim bohatství nesmírná a povídá kupcovi, dobrému jonákovi: „Ejhle zlato a stříbro a drahé kamení; nabeř sobě, co duše ráčí!“ Odpovídá kupec, dobrý jonák: „Nepotřebuji ani zlata ani stříbra ani drahého kamení; daruj mně měděnou skřínku.“ — To tak ještě! to není pro tebe! Bratr se pro tato slova sestřina rozzlobil, udělal se orlem rychlým ptákem, uchopil kupce a letěl pryč. „Milý bratře, vrať se! křičí sestra.“ — Už je pozdě, sestro!

Letí orel povětřím. „Podívej se, kupče, dobrý jonáče! co se děje vzadu a co napředu?“ Kupec se podíval a praví: „Vzadu je viděti požár, napředu kvetou květiny!“ To hoří měděné carství, a květiny kvetou v stříbrném carství u mé prostřední sestry. Až budeme u ní pohostinu, a ona bude dary rozdávati, neber ničeho, ale vypros si stříbrnou skřínku. Orel přiletěl, udeřil sebou o syrou zemi a proměnil se v dobrého jonáka. „Ach, bratře milý! povídá sestra, odkud ses vzal? kdes meškal? proč jsi tak dlouho nepřišel? čím tě mám pohostiti?“ — Nezvi mne, nečastuj mne, milá sestřičko! pohosti tohoto dobrého jonáka, co mě tři léta krmil a napájel. Posadila je za stoly dubové, za ubrusy kostkované, pohostila, vyčastovala a zavedla do skladů: „Tu je zlato a stříbro a drahé kamení; vezmi si kupče, co duše ráčí!“ — Nepotřebuji ani zlata ani stříbra ani drahého kamení; daruj mně jednu stříbrnou skřínku. „Ne, dobrý jonáku, ten kus není pro tebe! nehodí se ti!“ Rozzlobil se bratr orel, proměnil se v ptáka, vzal kupce a letěl pryč. „Bratře milý, vrať se!“ — Už je pozdě, sestro!

Opět letí orel povětřím. Podívej se kupče, dobrý jonáče! co je vzadu a oo napředu?“ Vzadu hoří požár, napředu kvetou květiny. „To hoří stříbrné carství a květiny kvetou v zlatém, u mé nejmladší sestry. Až budeme u ní pohostinu a ona bude