mrtvolami zvířecími a rozpustil ptáky po domech a odletěl do hustého lesa, usedl na vysokém dubu — pobitý, poraněný, a počal přemítati, jakby opět nabyl své dřívější síly.
Bylo to dávno a byl tenkrát jeden kupec s kupcovou sami samotincí, neměli ani jediného dítěte. Ráno vstal kupec a povídá ženě: „Měl jsem nepěkný sen: navnadil se k nám veliký pták, sežere najednou celého vola, vypije plný džber; nemohu se ho zbaviti, musím ho krmiti. Půjdu do lesa, snad se trochu povyrazím.“ Vzal ručnici a šel do lesa. Či dlouho, či krátko, chodil po lese, konečně přišel k dubu, spatřil orla a chce po něm střeliti. Nezabíjej mne, dobrý jonáku! promluvil kněmu orel lidským hlasem. Když mě zabiješ — málo tím nabudeš. Vezmi mě raději k sobě do domu, živ mě tři léta, tři měsíce a tři dni; u tebe se zotavím, narostou mně křídla, seberu své síly a dobře se ti odsloužím.“ Čím se mně orel odslouží? myslí si kupec a namířil podruhé. Orel promluvil táž slova. Namířil kupec po třetí a orel prosí opět: nezabíjej mne, dobrý junáku! živ mě tři léta, tři měsíce a tři dni; jak se zotavím, jak mně narostou křídla a seberu své síly, za všecko se ti dobře odsloužím.“ Kupec se slitoval, vzal ptáka orla domů. Ihned zabil vola a nalil plný džber medoviny; myslí, že to postačí orlu na dlouho, ale orel snědl a vypil všecko najednou. Zle si poradil kupec s nezvaným hostem, přišel docela na mizinu; orel vidí, že kupec schudl, i povídá mu: „Poslouchej, hospodáři! jeď do širého pole; je tam mnoho zvířat pobitých, poraněných. Stáhni s nich drahé kožešiny a dovez do města na prodej; těmi penězi uživíš mne i sebe, a ještě zůstane do zálohy.“ Kupec jel do širého pole a vidí: na poli leží mnoho zvířat pobitých, poraněných; postahoval s nich nejdražší kožichy, zavezl do města na prodej a utržil veliké peníze.
Minul rok; orel káže hospodáři, aby ho zavezl na to místo, kde vysoké duby stojí. Kupec zapřáhl a přivezl ho na to místo. Orel se vznesl za oblaka, rozletěl se a udeřil hrudí do jednoho stromu: dub se rozštípl na dvě. „Nu, kupče,
