Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/65

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


hřivého přivázal ku stromu a klec s ptákem ohnivákem postavil vedle sebe. Ležíce na měkké trávě a vedouce milostné rozmluvy usnuli pevně. V tu dobu bratři Ivana carovice Dimitrij a Vasilij carovici jezdíce po různých říších a nenajdouce ptáka ohniváka vraceli se s prázdnýma rukama do svého domova; nenadále přijeli ku svému spícímu bratru Ivanu carovici s krásnou královnou Helenou. Uvidouce na trávě koně zlatohřivého a ptáka obniváka v zlaté kleci, velmi se jim zhlídli i umyslili bratra svého Ivana carovice zabiti. Dimitrij carovic vyňal z nožen svůj meč, zabil Ivana carovice a porubal ho na drobné kousky; potom probudil krásnou královnu Helenu a jal se vyptávati: „Krásná dívko! z které jsi říše a jakého otce dcera a jak ti říkají?“ Krásná královna Helena, spatříc Ivana carovice mrtvého, velmi se polekala, počala plakati hořkými slzami a slzíc pravila: „Já jsem královna Helena Krásná, a dobyl mne Ivan carovic, kterého jste na zlou smrt vydali. Byli byste dobří rytíři, kdybyste s ním vyjeli do širého pole a živého přemohli; ale vy jste zabili spícího a jakou pochvalu si tím získáte? spící člověk jako mrtvý člověk!“ Tehdy Dimitrij carovic přiložil meč svůj k srdci krásné královny Heleny a řekl jí: „Slyš, Heleno Krásná! ty jsi nyní v našich rukou; my tě povezeme k našemu otci, caru Vyslavu Andronovici a ty mu řekni, že jme dostali tebe i ptáka i koně zlatohřivého. Jestli to neřekneš, ihned tě vydáme na smrt!“ Krásná královna Helena uleknuvši se smrti, slíbila jim a zařekla se vším svatým, že bude mluviti tak, jak jí přikázáno. Tehdy Dimitrij carovic s Vasilem carovicem počali metati los, komu se dostane krásná královna Helena a komu kůň zlatohřivý, a los padl, že krásná královna dostati se má Vasiliji carovici a kůň zlatohřivý Dimitriji carovici. Tehdy Vasilij carovic vzal krásnou královnu Helenu, posadil na svého dobrého koně, a Dimitrij carovic sedl na koně zlatohřivého a vzal ptáka ohniváka, aby ho dal otci svému caru a vydali se na cestu.

Ivan carovic ležel mrtev na tom místě zrovna třicet dní