Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/56

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


mečem, tak sletěly hlavy. Pobil krejčí a šel dál. Šel, šel, hledí — za mříží sedí ševci. Co tu děláte? — Sedíme a hotovíme vojsko pro babu-jagu, zlatou nohu. Jak to, bratři, hotovíte vojsko? — Tak hle: co šidlem bodneme, to voják s ručnicí, sedá na koně, zbrojí se a jde vojensky na Bílého Polanína. Ech, děti! skoro děláte, ale ne sporo. Postavte se do řady, já vás lépe naučím. Postavili se do řady; Ivan carovic máchnul mečem a hlavy sletěly! Pobil ševce a opět na cestu. Dlouho-li krátko-li — dojel k velkému, krásnému městu; v tom městě jest vystaven carský palác, v tom paláci sedí dívka krásy nevídané. Uviděla oknem dobrého mládce; zalíbily se jí černé kadeře, oči sokolí, brvy sobolí, spůsoby bohatýrské; zavolala k sobě carovice, vyptala se, kam a proč jde. On jí řekl, že hledá babu-jagu, zlatou nohu. Ach, Ivane carovici! vždyť jsem já její dcera; ona spí nyní neprobudným snem, lehla si, by odpočinula, na dvanáct dní a nocí. Vyvedla ho z města a ukázala cestu. Ivan carovic šel k babě-jaze, zlaté noze, zastal ji spící, udeřil mečem a uťal jí hlavu. Hlava se kotálela a promluvila: bí ještě, Ivane carovici! — Bohatýrská rána je i jedna dobrá! odpověděl carovic, vrátil se do paláce ku krásné dívce, sedl s ní za stoly dubové, za ubrusy kostkované. Najedl se, napil se a jal se vyptávati: je-li kdo na světě silnější než já a krásnější než ty? — Ach, Ivane carovici! co jsem já za kráska! Za třikrát devátou zemí, v třikrát desátém carství jest u cara-draka královna, krása nevídaná, nevýmluvná: ona si jenom nohy myla a já jsem se tou vodou umyla! Ivan carovic vzal krásnou dívku za bílou ruku, přivedl k tomu místu, kde provaz, visel a dal znamení Bílému Polanínu. Ten chopil se provazu a táhl; táhl, táhl i vytáhl carovice s krásnou dívkou. Budiž zdráv, Bílý Polaníne! řekl Ivan carovic, tu máš nevěstu; žij, vesel se, ničím nermuť se! já pojedu do dračího carstva. Sedl na svého bohatýrského koně, rozloučil se s Bílým Polanínem a jeho nevěstou, a jel za třikrát devátou zemi. Dlouho-li, krátko-li, nízko-li, vysoko-li — brzo se pohádka vypravuje, ale nebrzo se dílo dělá — přijel do dračího carství,