Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/55

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


to smrti vydati! — Ech, Bílý Polaníne! nepřeskočil jsi příkopu a chvastáš se; počkej, možná, potkneš se! Máš dvě ruce, ale také mě matka neporodila s jednou. Sedli na své bohatýrské koně, srazili se a udeřili a tak silno, že se jich kopí na třísky rozletěly, a dobré koně na kolena popadaly. Ivan carovic vymrštil ze sedla Bílého Polanína a napřáhl naň ostrý meč. Jal se ho prositi Bílý Polanín: nedávej mně smrti, dej mně život! nazvu se tvým menším bratrem, místo otce tě budu ctíti. Ivan carovic vzal ho za ruku, zdvihl ze země, políbil v ústa a nazval svým menším bratrem. Slyšel jsem, bratře, že bojuješ třicet let s babou-jagou, zlatou nohou; proč máte vojnu? — Ona má dceru krasavici, té chci dobyti a ženiti se. Nu, řekl carovic, jsme přátelé, budeme si v bídě pomáhati; pojedem spolu bojovati. Sedli na koně, vyjeli v širé pole; baba-jaga, zlatá noha, postavila vojsko nesčíslné. To neletí jasní sokoli na stádo holubů, vrhají se silní mohutní bohatýři na vojsko nepřátelské! Ne tolik meči roubají, kolik koňmi dupají; porubali, podupali celé tisíce. Baba-jaga dala se na útěk a Ivan carovic pustil se za ní. Juž ji doháněl, když přiběhla najednou k hluboké propasti, zdvihla litinovou desku a schovala se pod zemi. Ivan carovic a Bílý Polanín skoupili volů mnohé množství, počali je bíti, kůže stahovati a řemeny řezati; z těch řemenů upletli provaz — a takový dlouhý, že jeden konec zde, a druhý na ten svět dosahuje. Povídá carovic Bílému Polanínu: spusť mě rychle do propasti, a nazpět provazu nevytahuj, ale čekej: jak za provaz zatřepu, tehdy táhni! Bílý Polanín spustil ho do propasti na samé dno. Ivan carovic se ohlédl dokola a šel hledati babu-jagu. Šel, šel, hledí — za mříží sedí krejčí. Co děláte? — Toto Ivane carovici: sedíme a šijeme vojsko pro babu-jagu, zlatou nohu. Jak pak to šijete? — To je známo: co bodneš jehlou, to kozák s pikou sedá na koně, zbrojí se a jede vojensky na Bílého Polanína. Ech, bratři! rychle děláte, ale ne pevně; postavte se do řady, já vas naučím, jak máte pevněji šíti. Hned se postavili do jedné řady; a Ivan carovic jak máchl