Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/53

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


sám bije, kolik kůň jeho dupá. Pobil vojsko veliké, vrátil se domů, lehl a spal neprobudným snem devět dní a devět nocí. Desátého dne procitl, svolal všecky ministry a senatory: pánové moji ministři a senatoři! usmyslil jsem si jeti do cizích krajů, podívati se na Bílého Polanína; prosím vás, suďte a řiďte všecko, jednejte podle pravdy. Potom se rozloučil se sestrami, sedl na koně a jel na cestu. Dlouho-li, krátko-li — zajel do temného lesa; vidí — chaloupka stojí, v té chaloupce bydlí starý člověk. Ivan carovic zašel k němu: buď zdráv, dědečku! — Buď zdrav, ruský carovici! kam tě Bůh nese? Hledám Bílého Polanína; nevíš-li, kde je? Sám nevím; ale počkej: seberu své věrné sluhy a zeptám se jich. Stařec vystoupil na schody, zahrál na stříbrnou trubku — a najednou počali se všech stran k němu ptáci slétati se. Přiletělo jich hejno veliké, černým mračnem všecko nebe pokryli. Křiknul starý člověk hlučným hlasem, hvízdnul mládeckým hvizdem: sluhové moji věrní, ptáci přelétaví! neviděli jste, neslyšeli jste něco o Bílém Polanínu? — Ne, videm neviděli, slechem neslyšeli! Nu, Ivane carovici! praví starý člověk, jdi nyní k mému staršímu bratru; možná, on ti poví. Na, vezmi klubíčko, pusť před sebou; kam se klubíčko pokotoulí, tam řiď také koně. Ivan carovic sedl na svého dobrého koně, pustil klubko a jel za ním; a les pořád temnější a temnější. Přijíždí carovic k chaloupce, vchází do dveří; v chaloupce stařec sedí — šedý jako sokol. Buď zdráv, dědeěku! — Buď zdráv, ruský carovici! kam cestou? Hledám Bílého Polanína; nevíš kde je? — Počkej: seberu své věrné sluhy a zeptám se jich. Stařec vystoupil na schody, zahrál na stříbrnou trubku — a najednou sebrala se k němu se všech stran různá zvěř. Křiknul hlučným hlasem, hvízdnul mladeckým hvizdem: sluhové moji věrní, zvířata potulná! neviděli jste, neslyšeli jste něco o Bílém Polanínu? — Ne, odpovídají zvířata, videm neviděli, slechem neslyšeli. Počítejte se mezi sebou — snad jste všichni nepřišli. Zvířata se čítala mezi sebou — není křivé vlčice. Stařec poslal ji hledati; ihned běželi honci a přivedli ji. Povídej,