Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/52

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


jagou, zlatou nohou, třicet let s koně neslézá, oddechu nezná? a ty, nic nevida, lekáš se. Ivan carovic ihned osedlal svého dobrého koně, oblekl odění válečné, vzal meč kalenec, kopí dlouhoměrné a bič hedbávný, pomodlil se Bohu a vyjel proti nepříteli; ne tak mečem bije, jako kopím tepe; pobil všecko vojsko nepřátelské, vrátil se do města, lehl a spal tři dni tři noci neprobudným snem. Čtvrtého dne se probudil, vyšel na balkon, pohledl v širé pole — králové více než prvé vojsk sebrali a opět pod samé hradby přitáhli. Zarmoutil se carovic, jde ku svým sestrám: ach, sestřičky, co mám dělati? jednu sílu jsem zničil, druhá stojí pod městem, hrozí hůře než před tím. — Jakýs ty vojín! den jsi bojoval, a tři dni jsi bez procitnutí spal. Jak pak Bílý Polanín bojuje s babou-jagou, zlatou nohou, třicet let s koně neslézá, oddechu nezná? Ivan carovic běžel do bělokamenných maštalí, osedlal dobrého koně bohatýrského, oblekl odění válečné, opásal meč kalenec, do jedné ruky vzal kopí dlouhoměrné, do druhé bičík hedbávný, pomodlil se Bohu a vyjel proti nepříteli. Ne jasný sokol nalétá na stádo husí, labutí a na šeré kachnice, udeřuje Ivan carovic na vojsko nepřátelské; ne tolik sám bije, kolik kůň jeho dupá. Pobil vojsko veliké, vrátil se domů, lehl a spal neprobudným snem šest dní a šest nocí. Sedmého dne procitl, vyšel na balkon, pohledl do širého pole — králové více než prvé vojsk sebrali a opět celé město obstoupili. Jde Ivan carovic k sestrám: milé moje sestřičky! co mám dělati? dvě vojska jsem zhubil, třetí pod hradbami stojí, ještě hůře hrozí. — Ach ty chrabrý vojíne! jeden den jsi bojoval, a šest dní jsi bez procitnutí spal. Jak pak Bílý Polanín bojuje s babou-jagou, zlatou nohou, třicet let s koně neslézá, oddechu nezná. To bylo carovici hořké; běžel do bělokamenných maštalí, osedlal svého dobrého koně bohatýrského, oblekl odění válečné, opásal meč kalenec, do jedné ruky vzal kopí dlouhoměrné, do druhé bičík hedvábný, pomodlil se Bohu a vyjel proti nepříteli; Ne jasný sokol nalétá na stádo husí, labutí a na šeré kachnice, udeřuje Ivan carovic na vojsko nepřátelské; ne tolik