Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


se, ulehla a opět rozkázala Vasilise: Zítra udělej totéž co nyní a k tomu vezmi z komory mák a očisť ho z hlíny, po zrnku; kdosi mně ze zlosti namíchal do něho hlíny. Řekla stařena, obrátila se k stěně a počala chrápati, a Vasilisa jala se krmiti svou loutku. Loutka pojedla a řekla jí jako včera: Modli se Bohu a jdi spat; jitro jest moudřejší než večer, všecko bude uděláno, Vasilisko!

Nazejtří baba-jaga opět odejela v moždíři a Vasilisa s loutkou všecku práci tu chvíli popravila. Stařena se vrátila, prohlédla všecko a křiknula: Věrní moji sluhové, nejmilejší druhové, vytlačte z máku olej! Ukázaly se troje ruce, sebraly mák a odnesly. Baba-jaga sedla k obědu; ona jí, a Vasilisa stojí mlčky. Co nemluvíš se mnou nic? řekla baba-jaga, stojíš jako němá. — Netroufala jsem si, odpovídá Vasilisa, a jestli dovolíš, otázala bych se na všelico. Otazuj se; jenom že každá. otázka nevede k dobrému: mnoho budeš věděti, brzo sestárneš. — Chci se tebe otázati, babičko, jenom na to, co jsem viděla: když jsem šla k tobě, předejel mne jezdec na bílém koni, sám byl bílý i v bílém oděvu; kdo je on? To je můj den jasný! odpověděla baba-jaga. — Potom mne předejel druhý jezdec na červeném koni, sám byl červený a všecek v červeném oděvu; kdo je to? To je moje červené slunečko! odpověděla baba-jaga. - A co znamená černý jezdec, který mne předejel u samých tvojich vrat, babičko? To je moje temná noc — všecko moji sluhové věrní! Vasilisa vzpomněla si na troje ruce i mlčela. Proč se ještě netážeš? pravila baba-jaga. — Mám na tom dosti; vždyť jsi sama řekla, babičko, že mnoho zvíš — sestárneš. Dobře, řekla baba-jaga, že se tážeš jenom na to, cos viděla za dvorem, a ne na dvoře. Nemám ráda, aby se ode mne vynášelo a kdo je příliš zvědavý, toho sním. Nyní se otážu tebe: Jak zmůžeš práci, kterou ti ukládám? — Mně pomáhá požehnání mé matky, odpověděla Vasilisa. Tak hleďme! Ubírej se ode mne, požehnaná dcerko! Já nepotřebuji požehnaných. Vytáhla Vasilisu z jizby a vystrčila ji za vrata, sňala s plotu lebku s hořícima očima, napíchla ji na hůlku, dala jí a řekla: