Přeskočit na obsah

Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

lidí. Ze sklepu přinesla kvasu, medu, piva i vína. Všecko snědla, všecko vypila stařena. Vasilise nechala jenom trochu zelné polívky, krajíc chleba a kouštěk vepřoviny. Baba-jaga léhala spat; praví: Když zítra odjedu, tedy hleď — dvůr vyčisť, jizbu zameť, oběd přichystej, prádlo příprav a jdi na komoru, vezmi čtvrt pšenice a očisť ji od koukole. Ale ať je všecko uděláno, nebude-li, sním tě. Po tomto příkazu baba-jaga počala chrápati. Vasilisa postavila stařeniny objedky před loutkou, zalila se slzami a pravila: Na, loutečko, jez, hoře moje věz! těžkou dala mně baba jaga práci a hrozí, že mě sní, když všecko nevykonám; pomoz mně! Loutka odpověděla: Neboj se, krásná Vasiliso! povečeři, pomodli se a lehni spat; jitro je moudřejší než večer.

Raníčko probudila se Vasilisa, a baba-jaga již vstala, vyhlédla oknem: lebkám hasnou oči; tu přehnal se bílý jezdec — i rozednilo se docela. Baba-jaga vyšla na dvůr, hvízdnula — před ní objevil se moždíř s trdlem i pometlem. Přehnal se červený jezdec — vyšlo slunce. Baba-jaga sedla do moždíře a vyjela ven, trdlem pohání, pometlem stopu zametá. Zůstala Vasilisa sama, prohlídla dům baby-jagy, podivila se hojnosti všeho a zamyslila se, do které práce má se napřed dáti. Dívá se, a všecka práce je už udělena; loutka vybírala z pšenice poslední zrna koukole. Ach ty, moje ochranitelko, řekla Vasilisa loutee, tys mne od zlé příhody zachránila. — Tobě zbylo toliko oběd přichystati, odpověděla loutka, vlézajíc do kapsy Vasilisy; přichystej s Bohem a odpočiň si! — K večeru Vasilisa prostřela na stůl a čeká babu-jagu. Počalo se smrkati, za vraty přehnal se černý jezdec — i setmělo se docela; jenom oči lebek svítily. Zapraštěly stromy, zachřestělo listí — jede baba-jaga. Vasilisa přivítala ji. Je všecko poděláno? táže se baba. — Rač se podívat sama, babičko, pravila Vasilisa. Baba-jaga všecko prohlédla, pomrzela se, že se nemá proč zlobiti a řekla: Nu, dobře. Potom křiknula: Věrní moji sluhové, nejmilejší druhové, semelte moji pšenici. Ukázaly se troje ruce, sebraly pšeniei a vynesly ven. Baba-jaga najedla