Přeskočit na obsah

Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/192

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

olej vříti a hloupý obr se rozložil, čekaje léčení, vylil mu najednou do očí všechno, co bylo v kotle. Nešťastník zařval- jako lev, vyskočil, popadl ohromný kyj a běhaje po domě rozháněl kyjem na vše strany. Loupežník spatřil v koutě beraní kůži, oblekl se do ní a vmíchal se mezi ovce. Obr vypouštěje ovce na pastvu obyčejně je čítával a potěžkával, a která byla nejtěžší, tu si připravil k obědu. Přišla doba, počal pouštěti ovce; spolu s nimi chtěl se loupežník dostati ven. Obr ho chytil a řekl: „Ty jsi tučná a budeš dnes v mém břiše.“ Loupežník sebou trhl a vyskočil mu z rukou, ale obr ubožáka opět chytil, ten se však znova vytrhl a byl opět chycen a tak do sedmice. „Jdi, řekl rozzlobený obr, ať tě vlci snědí!“ Loupežník se dostal na svobodu, shodil ovčí kůži a počal se oklamanému nepříteli posmívati. Obr sňal s prstu prsten a řekl; „Na, vem si tento prsten; nechci, aby člověk tak chytrý a obratný odešel ode mne bez daru.“ Loupežník zdvihl prsten a nastrčil jej na prst; ale ten prsten byl čarodějný a v tu chvíli počal opakovati: Tu jsem! tu jsem! Obr běžel za ním po hlasu. Loupežník sdělává prsten — ale nemůže ho sdělati; ukousl si prst a v tom přestal volati: Tu jsem! tu jsem! Tak vyvázl ze záhuby pozbyv prst.

Srbská pohádka ve sbírce Karadžičově (Srpske narodne pripovijetke, Vídeň, 1853) Divljan[1] vypravuje: Když se obr dostal šťastně na svobodu, počal se tím hlučně vychloubati. Obr napřáhl svou hůl a řekl: „Nu, když jsi uměl utěci, tak si vezmi tuto hůl a přižeň k sobě mé stádo; bez této hůlky nepůjde s tebou ani jedno zvíře.“ Jak chtěl vzíti hůlku, přilepil se mu k ní jeden prst; vida, že je zle, uřezal prst a utíkal, posmívaje se mu a žena před sebou své stádo. Slepý obr pustil se za ním, ale pasák ho zavedl k vodě a přitočiv se k němu od zadu strčil ho do hlubiny. Obr utonul.

Také na Malé Rusi je známa pohádka Lycho (Zlo.) Byl jeden člověk a nevěděl, co je na světě licho (zle); — slyší, jak

  1. Divljan, u pripovijetci veliki čovjek s jednijem okom navrch glave. (Vukův slovník). Srbské slovo div znamena obra.