Přeskočit na obsah

Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/178

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

brzo se pohádka povídá, ale nebrzo se dílo dělá. Konečně přijel do svého mocnářství a nedojeda k městu zastavil se a rozbil svůj plátěný stan u silnice, sosnu postavil u svého stanu a lehl si, aby si odpočinul. A když dva královici, milí zeťové královi, tudy jeli, kde byl jeho stan, spatřili tu sosnu, která stála u stanu jeho. A že si žádali dostati to, proč je král poslal, umluvili se mezi sebou a přijeli k tomu stanu; tu slezli s koní a smeknuvše klobouky vešli do stanu, poklonili se mu s uctivostí a promluvili: „Milostivý pane! přišli jsme k vám optati se, není-li na prodej ta podivuhodná sosna, co stojí podle vašeho stanu.“ Hlupák jim řekl, že není prodejná, ale zaslíbená. Královici se tážou, jaký ten slib jest. Hlupák povídá, že jim dá sosnu, když mu dají po řemenu se svých zad. Královici uslyševše to velmi se zamyslili a nevěděli, co mají činiti. Ale že by byli královi velmi rádi posloužili, a aby o nich všichni mluvili, že všecko to oni dobyli, přivolili konečně královici a svlekli se. Hlupák jim vyřezal po řemenu a řemeny dal do kapsy; potom jim dal větvičku. Královici ji vzali a jeli do města a přijedše tam odevzdali tu větvičku královi. Král dostana takovou vzácnost velmi se radoval a učinil veliké hodování, k němuž byli pozváni mnozí ministři. A když bylo v paláci veliké veselí, tehdy sebral hlupák svůj stan, jel do města a přijel na to místo, kde ležel kůň, kterého mu dal král. A jak na něm uviděl mnohé množství sedících strak a vran, popadna hůl mrštil mezi ně a pobil jich mnoho; potom je uvázal na provázek, vzal s sebou s toho koně kůži a šel do paláce. Král spatřiv hlupáka se zasmál, ale on pravil králi: „Milostivý pane! vy jste mně dal koně, i ale ten mě nedovezl ani sem do paláce, tak tu je jeho kůže a k vašemu potěšení přinesl jsem také zvěřiny.“ Řekl to a hodil tam straky a vrány a odešel do svých pokojů. Potom přišla k němu královna a vykládala mu, jak se jí posmívali a zvláště její sestry. Hlupák řekl: „Snášej, přijde čas, že se jim budeš smáti zase ty.“

Potom po nějakém čase povídá jednoho dne hlupák krá-