Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/177

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


slíbil. Hlupák jí řekl: „Jdi a vypros mně od krále nějakého koníka.“ Královna šla k svému otci a přijdouc pravila: „Milostivý pane tatínku! dejte mému hlupákovi nějakého koně.“ Král jí řekl usmáv se: „Dcero má milá! hlupák mně v paláci všecky koně zhubí.“ Ale dcera pravila: „Nejmilejší otče! prosím vás naposledy.“ Král nemohl déle odolati její snažné prosbě i kázal dáti hlupákovi koně. Královna poděkovala otci, šla do pokojů k hlupákovi a řekla, že mu u otce koně vyprosila. Jak mile to uslyšel hlupák, vyšel přede dveře a kázal přivésti koně; a když ho chtěli osedlati, nedal jim, ale sedl naň bez sedla a jel z města do pole. A jak vyjel za město, slezl s koně a popadna ho za ocas stáhl s něho celou kůži a pohodiv ji v poli zvolal: „Tu máte, straky a vrány, od krále dar!“ Potom hvizdnul, vřísknul jonáckym hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou jak list před travou!“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř, z nozder šlehá plamen; jak přiběhl, stanul jako vkopaný. Hlupák vlezl do jednoho ucha a druhým vylezl a stal se jonákem, že nelze ani pomysliti ani vypraviti. Potom kladl na svého koně sedlo čerkaské, podpružku bucharskou, dvanáct podpruhů s podpruhy z hedbáví šemachanského: hedbáví se netrhá, ocel se netře, arabské zlato v blátě nerezaví. A když osedlal, sedl na svého koně, bil ho po příkrých bedrách, probíjel černé maso do bílých kostí; kůň se rozhněval, odděluje se od země, zdvihá se výše lesa stojícího, níže oblaku chodícího, hory a doly mezi nohami propouštěl a malé říčky ocasem zastýlal. Jel cestou dráhou, dlouho-li, krátko-li, blízko-li, daleko-li — konečně přijel k tomu mocnářství a potom jel už přímo do zahrady, kde byla ta sosna. A když vešel do zahrady, spatřil tu podivu hodnou sosnu, přistoupil k ní a ulomil větvičku, potom uviděl vedle ní dvě studánky, v těch byla živá a mrtvá voda a těmi vodami naplnil si dvě sklínky, co měl s sebou v kapse, a nemeškaje šel ven ze zahrady. Potom sedl na svého koně a jel nazpátek do svého mocnářství. Jel dlouho či krátko, blízko či daleko: