hvízdnul, vřísknul jonáckým hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou, jak list před travou.“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř a z nozder plane oheň; když přiběhl, stanul před hlupákem jako vkopaný. Potom vlezl hlupák do ucha a druhým vylezl a byl takový jonák, že nelze ani pomysliti, ani v pohádce pověděti, ani perem vypsati; i oblekl oděv bohatýrský, sedl na koně a jel. Nedojeda města dohnal na cestě své bratry a křičel, aby uhnuli s cesty. Když je předjížděl, počal je bičem mrskati bez slitování. Bratři prosili: „Slituj se, pane, proč nás biješ, my jsme ti nic neudělali.“ Ale hlupák jim povídá: „Proč jste neuhnuli s cesty hned tehdy, když jsem počal křičeti?“ a bil je co se mu chtělo. Potom jel od nich do města, a přijel k popravišti; diváci otevřeli ihned šraňky a hlupák přijev poklonil se králům a silným mohutným bohatýrům a postavil se s nimi do řady. A když oni viděli jedoucího hlupáka, nemohli se koni jeho nadiviti; vidouce také, že byl hlupák sám krásy neobyčejné, chtěl každý věděti, z kterého je mocnářství. Ale že on s nikým nepromluvil, netroufal si nikdo k němu přijeti a jeho se otázati. Když potom přišel čas, počali se všichni bohatýři rozjížděti a přeskakovati přes těch dvanáct věnců; ale ze všech bohatýrů nemohl žádný přeskočiti ani devíti věnců. Konečně přišla řada na hlupáka; napřed se projel několikkrát po popravišti, potom přijel k těm dvanácti věncům a jak svého koně rozlítil, přeskočil všech dvanáct přímo ke královně, neboť ona tam seděla a hleděla na všecky krále a bohatýry. A když hlupák přeskočil všech dvanáct věnců, udeřila ho královna pečetidlem do čela a od toho udělala se mu na čele hvězda a z ní vycházela neobyčejná světlost. Hlupák jel tu chvíli opět do své dědiny, a všichni bohatýři ho chválili. Potom sešla nejmladší královská dcera s dvanácti věnců a král jí řekl: „Dcero moje milá! nyní máš, cos chtěla; ale kde najdeš toho krásného ženicha; neboť nikdo neví, z kterého je mocnářství; a může také býti, že je už ženatý. A tak, milá dcero, ti radím, vyber si ženicha z přítomných
Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/170
Vzhled