Přeskočit na obsah

Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/168

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

a v okamžiku zmizel všem s očí. Přijel k svému lesu, slezl s koně a shodil se sebe pancíř a brnění, také koně rozsedlal a zavázav koni řemeny na sedle pustil bo proskočiti se a řekl: „Nu, dobrý koni! běhej a skákej po širých polích a po zelených lukách, a jak tě zavolám, buď hotov.“ Potom oblekl své šaty, sňal koš se stromu a šel po lese hledat houby. Ale že sbíral všecky, nabral brzo plný koš a přinesl domů. Svakrové pohlednouce na ty houby a vidouce, že byly skoro samé jedovaté a muchomůrky, které nejsou k ničemu, rozhněvaly se velice na hlupáka a povídaly: „Cos nabral, hlupče, takových hub? leda bys je sám snědl,“ a počaly ho plísniti. Ale hlupák jim řekl: „To tak ještě, jdu a nasbírám hub, a ještě jim nevyhovím.“ Potom přijeli jeho bratři a počali vypravovati, že viděli množství králů a silných mohutných bohatýrů, a povídali, jaké měli koně a naposledy vykládali o hlupáku (neboť ho nepoznali ani tehdy, když je bil), jak přijel jeden bohatýr, krásných lící, šaty měl na sobě drahé a kůň byl pod ním takový krásný, že se všichni divili, a při tom byl takový drzý, že nám na cestě nemilosrdně vybil za to, že jsme mu neuhnuli s cesty.“ Hlupák sedě na peci, povídal bratrům: „Nenabil jsem vám to já, bratři?“ Bratři se na něho osopili: „Co to, hlupče, pleskáš? ten bohatýr byl velmi krásný a k tomu neobyčejně silný; a ty hlupče seď na peci a nemluv; sice to někdo uslyší, tak tě svážou a nás také.“

Když ten den minul, počali se bratři opět strojiti do města; vida to hlupec otázal se jich: „Kam, bratři, jedete?“ Bratři mu řekli: Jedeme do města podívat se na sjezd králů a silných mohutných bohatýrů.“ Hlupák je prosil, aby ho vzali s sebou; ale oni nevzali a jeli sami. Když odjeli, slezl hlupák s peci a vzav koš šel na houby. Když přišel do lesa, shodil se sebe koš a pověsil ho na strom. Potom hvizdnul, vřísknul jonáckým hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou, jak list před travou!“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř a z nozder plane plamen; a jak příběhl, stanul jako vkopaný. Tu vlezl