Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/146

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Ilja Muromec jel k městu Kyjevu přímou cestou od Černihova, kterou zalehl Slavík loupežník zrovna třicet let, nepropouštěl ani jízdného ani pěšího a zabíjel ne zbraní, nýbrž svým hvizdem loupežnickým. Vyjel Ilja Muromec do širého pole a spatřil stopy bohatýrské a jel po nich a přijel k těm lesům Brjanským, k těm močálům hlubokým, k těm mostům kalinovým a k té řeče Smorodince. Slavík loupežník cítil svůj konec a své neštěstí veliké a nepřipustil Ilju Muromce na dvacet vrst, zahvízdal silně svým hvizdem loupežnickým; ale bohatýrské srdce se neleklo. A nepřipouštěje ještě deset vrst zahvizdal ještě hlučivěji než před tím a od toho hvizdu kůň pod Iljou Muromcem klopýtnul. Přijel Ilja Muromec pod samé hnízdo, které bylo uděláno na dvanácti dubech: a Slavík loupežník sedě na hnízdě spatřil ruského bohatýra a zahvizdal vším hvizdem a chtěl Ilju Muromce uhvízdati. Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky (page 146 crop).jpg

Ilja Muromec snímá se sebe tuhý luk, klade naň kalenou střelu a pouští ji na to hnízdo Slavíkovo a trefil ho do pravého oka a vyrazil ho ven; Slavík loupežník se svalil s hnízda jako ovesný snop. Ilja Muromec bere Slavíka loupežníka; přivázal ho pevně k střemenu ocelovému a jel k slavnému městu