a matky požehnání, modlí se Bohu, loučí se s otcem a matkou, i vyjel na svou cestu.
Zajel tak daleko do temných lesů, že přijel na tábory loupežnické; a ti loupežníci uviděli Ilju Muromce i rozhořelo se jejich srdce loupežnické na koně bohatýrského i počali mezi sebou rozmlouvati, jak by mu koně vzali, že takového koně jak živi nikde neviděli, a nyní jede na takovém dobrém koni Bůh ví jaký člověk. I počali na Ilju Muromce pouštěti po desíti a dvaceti mužích; a Ilja Muromec zastavil svého koně bohatýrského a vynímá z luku kalenou střelu a klade ji na tuhý luk. Pustil kalenou střelu ponad zemí, kalená střela rozryla zemi na šikmou sáhu. Vidouce to loupežníci polekali se a sebrali se do jednoho kruhu, padli na kolena a pravili: Pane ty náš tatínku, udatný dobrý jonáče! provinili jsme se před tebou a za tuto naši vinu vezmi peněz, kolik třeba, a šatů kvítkovaných a stád koňských, kolik se ti líbí.“ Ilja se usmál a řekl: „Nevím kam bych to poděl!… ale chcete-li býti živi, ať se toho už neopovážíte!“ a jel svou cestou do slavného města Kyjeva.
Přijíždí k městu Černihovu a pod tím městem Černihovem stojí vojska basurmanská[1], že bys jich nespočítal, a oblehli město Černihov a chtějí ho vyrubati a Boží chrámy vypáliti a samého knížete a vojvodu Černihovského živé vzíti do zajetí. Této veliké síly ulekl se Ilja Muromec; ale spolehl na vůli Stvořitele svého Pána Boha a umínil si položiti hlavu svou za víru křesťanskou. I počal Ilja Muromec bíti sílu basurmanskou kopím ocelovým a pobil všecku sílu nečistou, a vzal do zajetí královice basurmanského a vede ho do města Černihova. Vítají ho z města Černihova měšťané se ctí, jde sám kníže vojvoda Černihovský, přijímají dobrého jonáka se ctí, vysílají díky Pánu Bohu, že Pán poslal nenadále městu pomoc a nedal všem marně zhynouti od takové síly basurmanské; vzali ho do svých paláců a učinili veliké hodování a propustili ho na cestu.
- ↑ mohamedánská, nevěřící.
