Marko uložil. Anastasije hořce zaplakala, ale netroufala si otce prositi a přemlouvati.
Nazejtří ráno pomodlil se Bohu, vzal do ranečka sucharů a šel. Šel cestou, či dlouho, či krátko, či blízko či daleko — tu slyší stranou hlas: „Vasile Nešťastný, kam jdeš?“ On se ohlíží na vše strany a praví: „Kdo mě volá?“ — Já, dub se tě tážu, kam jdeš? Já jdu k caru Drakovi pro daň za dvanáct let. Dub řekl: „Až bude čas, vzpomeň na mne: že stojí dub tři sta let, jak dlouho ještě bude státi?“ Vasil ho vyslechl a šel dál svou cestou. Přišel Vasil k řece, na které převážel převozník. Vasil sedl na prám, převozník se ho ptá: „Kam jdeš, příteli?“ Vasil mu odpověděl totéž co dubu. A převozník ho prosí, aby připomněl carovi, že už třicet let převáží; jak dlouho bude ještě převážeti?” — Dobře, řekl Vasil, zeptám se, a šel. Přichází k moři, přes moře leží ryba kyt[1], po ní chodí a jezdí. Jak po ní šel Vasil, promluvila ryba kyt: „Vasile Neštastný, kam jdeš?“ Vasil jí pověděl totéž co převozníku, a ryba ho prosí: „Až bude čas, vzpomeň na mě: že ryba kyt leží přes moře, jízdní a pěší prošlapali jí tělo až do žeber; jak dlouho bude ještě ležeti?“
Vasil slíbil a šel. Přichází na zelenou louku; na louce stojí veliký zámek. Vasil vešel do zámku, chodí po komnatách, jedna komnata je krásnější než druhá. Přichází do poslední a vidí: na posteli sedí panna krasavice a pláče hořce. Jak spatřila Vasila, vstala, přistoupila k němu a táže se: „Co jsi za člověka a jak jsi přišel na toto proklaté místo?“ Vasil jí ukázal psaní a řekl, že mu Marko Bohatý kázal vybrati u cara Draka daň za dvanáct let. Panna hodila psaní do pece a řekla Vasilovi: „Neposlali tě sem pro daň, ale aby tě drak snědl. A jakýmis šel cestami? Neviděls a neslyšels cestou nic?“ Vasil jí pověděl o dubu, o převozníku a o rybě kytu. Sotva domluvili, jak se země zatřásla i se zámkem; panna zavřela Vasila do truhly pod postelí a řekla mu: „Poslouchej, co budu s Drakem rozprávět.“
- ↑ Kyt, velryba, z řeckého kétos.