Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/136

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


udržel; ale potom se sebral, rozjel se, sťal bohatýru hlavu, uchvátil ji za vlasy a vyhodil vzhůru: „Tak poletí všecky hlavy!“ Vyjel druhý bohatýr, stalo se mu podobně. Vyjel třetí; Nevěda se s ním bil celou hodinu: bohatýr mu rozsekl ruku do krve, ale Nevěda mu uťal hlavu a vyhodil ji vzhůru; tu se všecko vojsko mouřenínskě zachvělo a utíkalo kam kdo. V tu dobu stál král s královnami na městské zdi; nejmladší královna spatřila, že udatnému hrdinovi krev z ruky teče, sňala s krku svého šáteček a sama ránu zavázala; a král ho pozval k sobě. „Přijdu, odpověděl Nevěda, jenom ne nyní.“ Odejel do širého pole, pustil koně, nastrojil se do kůže, na hlavu navlekl měchýř a počal po zahradě choditi, vrány strašiti.

Neminulo ani mnoho ani málo času — provdal král dvě královny za slavné carovice a vystrojil veliké veselí. Hosté vyšli do zahrady projíti se, spatřili Nevědu a ptají se: „Co je to za potvoru?“ Král odpovídá: „To je Nevěda, bydlí u mne místo hastroše — odhání ptáky od jabloní.“ Ale nejmladší královna pohlédla Nevědovi na ruku, zpozorovala svůj šáteček, zarděla se a neříkala slova. Od té doby počala do zahrady často choditi, na Nevědu se dívati, na hody a kvasy ani nepomyslila. „Kde chodíš pořád, dcerko?“ táže se jí otec, — Ach, tatínku, kolik let u vás jsem, kolikkrát jsem se po zahradě procházela, ale nikdy jsem neviděla takového roztomilého ptáčka, jakého jsem nyní viděla. Potom počala otce prositi, aby jí požehnal a Nevědu za muže dal; ať otec sebe více domlouvá, ona pořád na svém: „Jestli mně zaň neprovdáš — zůstanu do smrti nevdaná, nepůjdu za nikoho.“ Otec přivolil a oddal je. Potom píše mu mouřenínský královic potřetí, prosí o ruku nejmladší dcery, „a jak nebude tak, spálím celé mocnářství a ji vezmu násilím.“ Král odpovídá: „Má dcera je již provdaná; chceš-li, přijeď — uvidíš sám.“ Mouřenínský královic přijel; vida, že takovy netvor dostal takovou krásnou královnu, usmyslil, že Nevědu zabije a vyzval ho na smrtný boj. Nevěda shodil se sebe kůži, sdělal s hlavy měchýř, zavolal