chodila mnoho či málo, přichází v žebráckých hadrech domů a prosí u bratra za nocleh. Švakrová ji nepoznala. Sedla do kouta a zakrývá pořád synu svému ruce a nohy. Té doby přijel tam královic, počal s jejím bratrem, kupeckým synem jísti, píti, veseliti se. Bratr povídá: „Kdo by nás vyrazil — z koše do koše ořechy přesýpal?“ Chlapec se hlásí: „Pusť mě, maminko, já vás vyrazím.“ Ona ho nechce pustit. Bratr uslyšel, že mu nechce dovoliti, i praví: „Pojď, pojď, sirotečku, přesyp ořechy.“ Chlapec vzal ořechy a počal říkati: „Dva ořechy do koše, dva z koše. Byl bratr a sestra; bratr měl zlou ženu, zahubila sestru klevetami. Dva ořechy do koše, dva z koše. Bratr zavezl sestru do hustého lesa; natrpěla se hladu a zimy, šaty se obnosily. Dva ořechy do koše, dva z koše. Přijel na hon do hustého lesa královský syn; spatřil mou maminku, zamiloval se do ní. Dva ořechy do koše, dva z koše. Pojal ji za ženu, ona mě porodila — po loket ruce v zlatě, po kolena nohy v stříbře, na čele měsíc, naproti ohnivého srdce červené slunečko. Dva ořechy do koše, dva z koše.“ Přesypávaje tak ořechy z koše do koše pověděl všecko, co s ním bylo a potom povídá: „Buďte zdrávi, tatínku a strýčku!“ Strýc vzal svou ženu a utratil ji, potom jeli všichni k starému králi. Král s královnou se velmi zaradovali spatřivše svou snachu s vnukem. A královic s královnou počali žíti a dobře se míti.
32. Nevěda.
Počíná se pohádka od sivky, od hnědky, od věští ryzky. Na moři na oceáně, na ostrově na Bujaně stojí vůl pečený, vzadu česnek tlučený; z jednoho boku řež, z druhého máčej a jez. Byl jednou kupec a měl syna. Když počal syn podrůstati a v krámě kupčiti — umřela tomu kupci první žena, i vzal si druhou. Minulo několik měsíců, kupec se počal vypravovati do cizích zemí, naložil na koráb zboží a přikazuje synu, aby si pěkně hleděl domu a vedl obchod jak se patří. Prosí kupecký syn: „Tatínku, než pojedeš, hledej moje štěstí. —
