stromu. Některého času honil v tom lese královský syn; psi vyslídili krásnou pannu, obstoupili strom dokola a štěkají. „Patrně vyslídili zvěř,“ myslí si královic a štve psy. „Neubližuj mně, mladý jinochu! ozvala se kupecká dcera; já jsem člověk, nejsem zvíře.“ — Vylez z doupěte, povídá jí královic. „Nemohu, jsem nahá a bosá.“ Hned slezl s koně a hodil jí svůj plášť; oděla se a vyšla. Tu vidí královic dokonalou krasavici, vzal ji s sebou, přivedl domů, ubytoval ve zvláštním pokoji, a už nikam nejezdil — pořád seděl doma. Vyptává se ho otec: „Milý můj synu! co se s tebou stalo? dříves honíval týden a déle a nyní sedáš pořád doma.“ — Pane můj tatínku a paní maminko! Provinil jsem se před vámi: našel jsem v lese takovou krasavici, že nelze ani pomysliti ani vymluviti. Kdybyste mně jenom dali požehnání, nepřál bych si jiné manželky. „Dobře, ukaž nám ji. I přivádí svou souzenou; král a královna přivolili k jeho prosbě a dali je oddati. Královic žil se svou ženou nějaký čas, tu musil jeti na vojnu. Prosil otce svého: „Co by koli má žena porodila, dejte mi věděti rychlým poslem.“ Královna porodila syna — po loket ruce v zlatě, po kolena nohy v stříbře, na čele měsíc, naprotiv ohnivému srdci červené slunce. Ihned napsali list o novorozeném synu a poslal ku královici rychlého posla. Přihodilo se mu jeti mimo to město, kde kupecký syn přebýval; zdvihla se bouře, posel šel do toho domu, odkud byla jejich královna vyvezena. Hospodyně vytopila mu lázeň, aby se vypařil, a zatím přepsala list: „Tvá žena porodila kozla s bradou.“ — a zapečetila. Posel přijíždí ku královici, podává list; ten jej přečetl a odepisuje otci: „Co Bůh dal — schovejte až přijdu.“ Na zpáteční cestě zašel posel do téhož domu. Hospodyň ho poslala do lázně jako prvé, a přepsala list, aby uťali královně ruce po loket, přivázali jí dítě k prsům a zavezli do temného lesa. Tak se také stalo. Královna chodila po lese, spatřila studánku a upustila do ní svého syna. Počala slzavě prositi Boha, aby jí dal ruce, by vytáhla dítě. Náhle se stal div — měla ruce. Vytáhla syna a šla po světě. Po-
Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/130
Vzhled