Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/127

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


leko. Pozdě večer probudil se Ivan a neví co má dělat. Ale chlapec mu počal vypravovati: „Přijela prý sem krásná panna, a tak nastrojená! budila tě, budila, ale nedobudila se, napsala cedulku a položila tobě do kapsy; sama sedla do kočáru a zmizela s očí!“ Ivan kupecký syn Bohu pomodlil se, na všecky strany poklonil se a jel ku převozu. Za dlouho, za krátko, přijel tam a volá na převozníky: „Ej, bratři, převezte mě co možná nejrychleji na druhou stranu; tu máte napřed záplatu.“ Vyňal míšek, počal jím potřásati a nasypal jim zlata plnou loďku. Převozníci ustrnuli podivením. „A kam žádáš vojáku?“ — Do třikrát desátého mocnářství. „Nu bratře, do třikrát desátého mocnářství jezdí se křivou cestou tři léta a přímou — tři hodiny; ale přímého průjezdu není!“ — Co učiníme? „My ti něco povíme; sem dolétá pták Noh — jako veliká hora a sbírá tu všelikou mrchu a nosí ji tam na ten břeh. Tak ty rozřež svému koni břicho, vyčisti, vymyj; my tě zašijeme do prostředka. Pták Noh sebere mrchu, přenese ji do třikrát desátého mocnářství a hodí svým mladým; tu honem vylezeš z koňského břicha a půjdeš, kam jíti máš.“ Ivan kupecký syn uťal koni hlavu, rozřezal břicho, vyčistil, vymyl a vlezl do něho; převozníci zašili koňské břicho, odešli a schovali se. Najednou letí pták Noh, valí se jako hora, zdvih mrchu, zanesl do třikrát desátého mocnářství, hodil svým mladým a odletěl opět na lov. Ivan rozpáral koňské břicho, vylezl a šel přímo ku králi, aby ho přijal do služby. A v tom třikrát desátém mocnářství dělal pták Noh mnoho bídy; každý boží den musili mu vystaviti jednoho člověka na snědení, aby jenom celé carství nespustošil. Král přemýšlel, kam poděje tohoto cizince, i přikázal ho vystaviti zlému ptáku na snědení. Vzali ho královští vojáci, přivedli do zahrady, postavili u jabloně a povídají: „Hlídej, aby se neztratilo ani jedno jablíčko!“ Ivan kupecký syn stojí a hlídá; najednou letí pták Noh, valí se jako hora. „Zdráv bud, dobrý jonáče! nevěděl jsem, žes byl v koňském břicha; sic bych tě byl dávno snědl.“ — Bůh ví, snědl nesnědl. Pták dolním pyskem jede po zemi, horní