Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/110

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


cová muže: „Jdi ku králi, žádej zlatou pokladnici na cestu — vždyť máš putovati osmnáct let; až dostaneš peníze, přijď a rozluč se se mnou.“ Střelec pobyl u krále, dostal z důchodního úřadu celý míšek peněz, a přichází rozloučit se s ženou. Podává mu ručník a míč: „Když vyjdeš z města, hoď tento míč před sebou; kam se pokutálí — tam jdi za ním. Tu máš mou ruční práci: at jsi kde jsi, a jak se umyješ, utírej vždy líce tímto ručníkem.“ Rozloučil se střelec se svou ženou a kamarády, poklonil se na všecky čtyry strany a vyšel z města. Hodil míč před sebou; míč se kutálí a kutálí a on jde v patách za ním. Minul asi měsíc, král volá komendanta a praví k němu: „Střelec se vypravil, aby se osmnáct let po bílém světě potloukal, a podle všeho je patrno, že nezůstane na živě. Vždyť osmnáct let nejsou dvě neděle; a co se všecko na cestě nepřihodí! Peněz má mnoho — třeba ho přepadnou loupežníci, oloupí a na zlou smrt vydají. Zdá se, že bude nyní možná sáhnouti na jeho ženu. Vem mou kolesku, zajeď do střelcovy dědiny a přivez ji do paláce.“ Komendant jel do střelcovy dědiny, přijel ku střelcové krasavici, vešel do jizby a praví: „Buď zdráva, moudrá ženo! král kázal, abych tě zavezl do paláce.“ Střelcová přijíždí do paláce; král ji vítá s radostí, vede do vyzlacených komnat a mluví takové slovo: „Chce-li být královou? já tě za ženu pojmu.“ — Kde bylo vídáno, kde slýcháno: od živého muže bráti ženu! Buď si on kdo buď, třeba je prostý střelec, ale mně je — zákonným mužem. „Nepůjdeš-li po dobrém, půjdeš po zlém!“ Krasavice se usmála, udeřila sebou o podlahu, proměnila se v hrdličku a uletěla oknem.

Střelec prošel mnoho carství a zemí a míč se pořád kotoulí. Kde se řeka nahodí, tam se míč mostem přebrodí; kde se střelcovi zachce odpočinouti, tam se míč prachovou postelí rozestele. Bylo dlouho či krátko, brzo se pohádka povídá, nebrzo se dílo dělá — přišel střelec k velikému nádhernému paláci; míč se dokotoulel ku vratům a zmizel. Střelec si pomyslil: „Půjdu přímo!“ Přišel po schodech do pokojů; vítají