Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/106

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

a uviděl celé své carství jako na dlani; jak se podivil! „To je koberec! co jsem živ neviděl jsem takového umění. Nu, komendante, co chceš, ale koberec ti nedám.“ Ihned vyňal král pět a dvacet tisíc a dal mu z ruky do ruky a koberec pověsil v paláci. „To nic nedělá, myslí si komendant, zakáže si druhý ještě pěknější.“ Ihned zajel k střelcovi, vyhledal jeho chaloupku, vchází do světnice a jak mile uviděl střelcovu ženu, zapomněl ten okamžik na sebe a na svou záležitost; neví, proč přijel; před ním jest taková krasavice, že by s ní jak živ očí nespustil. Hledí na cizí ženu a v hlavě stíhá myšlenka myšlenku: „Kde je vídáno, kde slýcháno, aby obyčejný voják takovým pokladem vládl? třeba sloužím u samého krále a mám na sobě úřad generálský, ale takové krásy jsem nikde neviděl!“ Sotva se komendant vzpamatoval, odebral se nerad domů. Od té doby nebyl svůj: ve dne v noci myslí jenom na krásnou střelcovou; při jídle, při pití, vždycky se mu představuje. Král to zpozoroval a jal se ho vyptávati: Co se to s tebou stalo, že se rmoutíš?“ — Ach, vaše veličenstvo, viděl jsem u střelce ženu — takové krásy na celém světě není; pořád o ní myslím — nemohu si pomoci. Královi se zachtělo podívat se na ni, dal zapřáhnouti kolesku a jel do střelecké dědiny. Vchází do světnice, vidí — krása nevýpravná! Kdo se na ni podívá, ať stařec, at mladý, každý se do smrti zamiluje. Sevřela ho láska horoucí: „Co chodím, myslí si, svobodný neženatý? Měl bych si vzíti tuto krasavici; nač má býti střelcovon? Od narození je jí usouzeno, že bude královnou.“

Král se vrátil do paláce a praví komendantovi: „Poslouchej! uměls mně ukázati střelcovu ženu, krásu nevídanou; nyní uměj muže jejího sprovoditi. Já si ji chci sám vzíti… Nesprovodíš-li ho se světa, uvidíš, co bude; třeba jsi můj věrný sluha, ale budeš na šibenici!“ Komendant odešel, zarmoutil se více než prvé; neví jak si poradí. Jde pustými místy, uličkami, potkal babu jagu: „Stůj, královský sluho! já znám všecky tvé myšlenky; chceš, pomohu tvému trápení nevyhnutelnému?“ — Pomoz, babičko! co chceš, zaplatím. „Byl ti po-