nějakou poctíti hostinou n. p. panáčka, aby obecní posel od okna k oknu ode dvéří ke dvéřím chodil a jako u židů k šábesu, tak sousedy k obecním poplatkům zval. A „hle! strýčku Týnecký! všemu tomu mohli-by se sousedé vaši přiučiti v „hospodářských spolkách“ a pak mohou se toho také dočísti v „Moravském Hospodáři“ kdyby ho jen odbírali a čítávali. Ale! tu to vězí, tu to smrdí! Našinci nenaučili se čísti a protož taký neumějí! Ostatně — však odpusťte strýčku! že vám raditi se opovažuju — máte-li kde u vás kusy půdy až posud bez užitku ladem ležící, jak to bylo bývalo do nedávná prý „v příhoně,“ tedy předneste to v obci, aby hodně mnoho, pokud jen možná, takové půdy propůjčovala buď zdarma na začátku, anebo za levný peníz — „malému lidu“ ku vzdělání. Tím způsobem zkrotne on a pustí se mu žilou. — Tážete se snad milý strýčku! kterak tomu rozuměti? I nu vy to zajisté mnohem lépe víte, nežli já, ač jsem to též byl zakusil, že „milý“ anebo podle vašeho názvosloví „jdoucí, hoferský lid “ nejlépe každé pole vzdělá, a obci za to žehnati bude. Výminky strýčku! jsou ovšem všudy. — Nůže tedy otevřte jemu pramínek nějaké živnosti, a takto zacpete mu ústa k žalobám na nedostatek práce a na těžké živobytí. A toto stane se, pakli chudině kus země vykážete s dodatkem, aby si ji skopala, srovnala, skýpřila vůbec na pole připravila. Takto vázána bude částečně na hrudu, vedena bude ku přemýšlivosti a pracovitosti a následkem toho méně bude říkati: Živ nás Pán Bůh a panský les! Spolu rýl a motyka ošoustá jí trochu dlouhé prsty a hojný pot vyžene jí z hlavy myšlénku na cizí zelné hlávky. No, strýčenku můj! jak se vám líbí tentohle návrh? Zdali-by se též u vás nedal v život uvésti ? Nemáte-li i u vás chudoby dosti? Vždyť se mi vykládalo na hodech u vás, že mezi tím vaším malým lidem taký dosti šikovných a obratných je umělců. Že nejeden v Olomouci na trhu zelený hrášek prodávají, aniž ho kdy byli seli; že obylí na poli večer anebo v noci oklepují; že jetel, hrách, čočku, viku z cizí kůže svým kravičkám předkládají atd. atd To je vám vyražení strýčku! není-liž pravda? Obce musejí tedy tyto krkavce krotit ne-li docela tedy aspoň poněkud s vrchu uvedeným způsobem. Sic předrahý strýčku! utvoří se v obcích naších na venkově tak zvaný „proletář“ t. j. onen stohlavý drak, kterém už sedláci, chalupníci slovem „mající“ volky nevolky budou museti, ze svého statečku trpkou dáň odvádět. Potom započne zláštní tanec. S Bohem! Na brzkou shledanou.
