Tážu se vás, předrahý strýčku, není-li to podivné? A takových věcí mohlibychom na sta producírovat. Pročež zruší-li se u nás, jak se praví, na zemském sněmu povolení, nebude-li to barva pro ženichy a nevěsty? — A pak strýčenku můj! netoliko že ono „povolení k ženění“ za našich časů na pouhou bylo u nás kleslo formu bez významu, alebrž nejsem-li já člověk, občan a k tomu ještě konstytuční občan v konstytučním, ve svobodném státě? A co takový, nemám-li snad právo k manželstvu? A vstoupim-li po zákoně v manželstvo, zdaž nemusím vědět, kterak sebe, svou ženu a děti vyživím? Pak dovolte mi strýčku! tázati se vás, nemáte-li snad i u vás několik takových slavných ženichů, jenžto se svojí vyvolenou v nedovoleném, hříšném trvají obcování, v tak zvaném souložnictví, majíce spolem také už několik ratolestí? Proč se k ďásu neseberou? proč jich nerozeženou? Ano, strýčku můj! odtrhujte železo od drala či magnetu; onoť vám vždycky zase přiskočí! Neřest a pohoršení sice neustává, okénka pak v matrykách se vzmáhají. Proč se tedy neseberou? Počestná obec nechce jim povolení dát; nemají prý z čeho živubyti! Měli by prý třeba četnou rodinu, a ty slavná obec živ ju potom!
Ale strýčenku můj, není-li to k smíchu? Ovšem pravíte mi, že to k smíchu ale také k hříchu. — Neboť ono to přece nebude dobře! A proč? pro koho? Snad pro okresní úřad ? Snad pro místní představenstvo? Snad pro obec? Inu, popíše se milý strýčku! potom méně papíru a potiskne; hadry budou laciňší. A pak ztráta 1 zlatého až 40 krejcarů za psaní onoho obecního povolení a konsensu tomu neb onomu lehce se oželí, právě tak, jako jste mi jednou sdělil odpověd velebníčka z Olomoucka, jehož jste se při dobrém rozmaru byl tázal. „Proč se nyní nemanželské šestinedělky v chrámech neuvádí?“ A co vám odpověděl? „Aby prý se zachoval princip.“ — Hle! pro zachování konstytuční, svobodomyslné zásady vzdá se též zajisté každý písař milerád oněch pár krejcarů. Onoť se to zase na jiné straně třebas vynahradit může. A pak strýčku můj! já aspoň myslím, že zrušením politického konsensu vytrhne se zas jeden brk z onoho velikánského křídla, jenžto nám líbezný připravuje chládeček a byrokratismus se jmenuje. Nejlépe bylo by ponechat samému obecnímu představenstvu to právo, udělovat dovolení k sňatkům.
Dovolte mi strýčku! při této příležitosti tázati se vás: „Jak to vypadá ve vaší obci? Má představenstvo u občanů rešpekt? Tak cosi, kdysi snad na hodech jste mi povídal, že chvála Bohu! respektu dosť. Inu tedy. Sláva! jemu. A tohoto respektu je také představenstvu nevyhnutelně třeba, aby če-
