Tato stránka byla ověřena
103
Dobrořeč má duše Hospodinu!
Veliký jsi, Bože, nadmíru,
velebnost a sláva je tvé roucho,
všemocí svou vládneš vesmíru,
nebe oponou je tvého stanu,
oblak vozem, oheň sluhou tvým,
na perutích červánků se vznášíš,
blesk a vítr činíš poslem svým.
Země věčně věkův nepohne se,
nebs ji na základech položil,
vodám pohrozils a rozběhly se,
rachot hromů tvých je rozplašil,
mez jim určils, nesmějí se vrátit,
poroučíš jim napájeti zvěř,
ptactvo při nich sídlí šveholící,
zavlažuješ nivy, strom a keř.
Chléb a víno dávat kážeš zemi,
by se veselilo srdce všech,
květy šatíš, o lvíče se staráš,
o ptactvo libanských na cedrech.
Měsíc učinils, by řídil časy,
slunce ví, kdy jest mu vycházet,
by moh’ člověk jíti po svém dílu,
večer kážeš temnu halit svět.
