věcech vyjímaje ty, které byly vyhrazeny králi. Po obnoveném zřízení zemském z r. 1627. velice tato právomoc sněmů byla oslabena, ale nikdy nezanikla.
5. Sněm český měl jedno vynikající a zvláštní právo: bdíti nad celistvostí země, povolovati neb odepírati odstoupení jednotlivých částí země. Tak dal sněm svolení k odstoupení části Slezska Prusku po nešťastné válce Marie Terezie r. 1745.
6. Sněm měl dále právo povoliti neb odepříti účastenství obecní hotovosti ve válkách mimo zemi, o čemž již svrchu byla řeč.
Co se týče veřejné správy, byla v rukou samosprávy (v obcích a městech svobodných) a v rukou královských hejtmanův.
Školství bylo úplně samosprávné jsouc v rukou obcí, farních obcí, klášterův a měst. Universita pražská byla úplně samosprávná.
Soudnictví bylo v rukou zemských, městských a královských soudů.
Úředníkem v zemi mohl býti jen ten, kdo měl právo obyvatelské v některé ze zemí koruny české. Zemští úředníci jmenováni byli od krále k návrhu sněmu jen z občanů českého státu.
Jazyk český byl původně jazykem státním. Teprv od obnoveného zřízení z r. 1627. byly oba jazyky rovnoprávny.
